O Jemenu
Hlavné mesto a populácia: Sana' a (2 419 000)
Populácia krajiny: 24 800 000
Rozloha (kilometre štvorcové): 527 968
Mena: Jemenský riál (YER)
Populácia krajiny: 24 800 000
Rozloha (kilometre štvorcové): 527 968
Mena: Jemenský riál (YER)
Geografie:
Jemen se nachází v jihozápadní části Arabského poloostrova na rozloze 527 968 kilometrů čtverečních a tato rozloha z něj činí druhou největší zemi Arabského poloostrova s počtem obyvatel 24, 8 milionů v roce 2011 podle údajů OSN. Ze severu tvoří hranice se Saúdskou Arábií a na východě s Ománem. Jeho západní pobřeží omývá Rudé moře a z jihu Adenský záliv a Arabské moře.
Geografie Jemenu je velmi různorodá. Najdete zde horské vysočiny například Asírsky horský hřeben či hory Sarat. Dále na západ výška dramaticky klesá a rozdíl je jen něco přes 25 kilometrů mezi horami a pobřežními pláněmi Tihama. Ve východní části země dominuje neúrodní náhorní planina Džol. V centrálním Jemenu se rozprostírají pouště Ramla As-Sabatajn a Al-Rub' Al-Chalíl, která se rozprostírá na území Saúdské Arábie, Ománu a Spojených arabských emirátech a je největší pouští na světě.
Podnebí země se liší podle různorodosti těchto geografických regionů.
Jemen se nachází v jihozápadní části Arabského poloostrova na rozloze 527 968 kilometrů čtverečních a tato rozloha z něj činí druhou největší zemi Arabského poloostrova s počtem obyvatel 24, 8 milionů v roce 2011 podle údajů OSN. Ze severu tvoří hranice se Saúdskou Arábií a na východě s Ománem. Jeho západní pobřeží omývá Rudé moře a z jihu Adenský záliv a Arabské moře.
Geografie Jemenu je velmi různorodá. Najdete zde horské vysočiny například Asírsky horský hřeben či hory Sarat. Dále na západ výška dramaticky klesá a rozdíl je jen něco přes 25 kilometrů mezi horami a pobřežními pláněmi Tihama. Ve východní části země dominuje neúrodní náhorní planina Džol. V centrálním Jemenu se rozprostírají pouště Ramla As-Sabatajn a Al-Rub' Al-Chalíl, která se rozprostírá na území Saúdské Arábie, Ománu a Spojených arabských emirátech a je největší pouští na světě.
Podnebí země se liší podle různorodosti těchto geografických regionů.
Region dostal přezdívku z latinského "Arabia Felix" (doslovně Šťastná Arábie). Během roku přicházejí dvě období dešťů, které zasahují zejména centrální a jižní pohoří. Během měsíců duben a květen a následně srpen a září padají srážky téměř denně.
Více o Jemenu
Jemen se politicky sjednotil 22. května 1990 spojením Severního a Jižního Jemenu. Před tímto sjednocením existovaly i po něm existují náboženské, politické a kmenové rozdíly, které vždy vytvářely přirozenou bariéru před jakoukoli uniformitou nebo homogenitou. Označení Arabia Felix začali používat Římané a mělo označovat také jeho geografickou polohu, která odedávna byla strategicky přitažlivou pro venkovní mocnosti.
Jemen poprvé nabyl na významu již kolem prvního tisíciletí před naším letopočtem se vznikem prvních obchodních cest při převozu kadidla, které měly pokrýt poptávku ze strany egyptského a římského impéria. Jižní pobřeží Jemenu a ostrov Sokotra byly dostatečnými producenty kadidla a myrhy. Pro Egypťany měly tyto produkty cenu zlata, protože se používaly při mumifikačním procesu a také při pálení obětin pro bohy.
Více o Jemenu
Jemen se politicky sjednotil 22. května 1990 spojením Severního a Jižního Jemenu. Před tímto sjednocením existovaly i po něm existují náboženské, politické a kmenové rozdíly, které vždy vytvářely přirozenou bariéru před jakoukoli uniformitou nebo homogenitou. Označení Arabia Felix začali používat Římané a mělo označovat také jeho geografickou polohu, která odedávna byla strategicky přitažlivou pro venkovní mocnosti.
Jemen poprvé nabyl na významu již kolem prvního tisíciletí před naším letopočtem se vznikem prvních obchodních cest při převozu kadidla, které měly pokrýt poptávku ze strany egyptského a římského impéria. Jižní pobřeží Jemenu a ostrov Sokotra byly dostatečnými producenty kadidla a myrhy. Pro Egypťany měly tyto produkty cenu zlata, protože se používaly při mumifikačním procesu a také při pálení obětin pro bohy.
Dávní předkové Jemenců se naučili využívat monzunové větry dříve než obyvatelé u Středozemního moře. Obchodníci z Jemenu přidávali do svých karavan poklady v hodnotě
hedvábí, koření, mečů se slonovinou, jejichž indický původ drželi
obchodníci v tajnosti.
Římané se neúspěšně pokusili o vpád do Jemenu v roce 24 našeho letopočtu, ovšem Jemen odolával vnějším silám až do roku 1507, kdy se Portugalcům podařilo si zabrat ostrov Sokotra, což bylo zároveň i počátkem evropského kolonialismu v Jemenu. Odpovědí na neúspěšný pokus o portugalský zábor významného a strategicky důležitého přístavního města Aden byl osmanský vpád v roce 1538, který si nakonec Aden v nejjižnější části Jemenu, přivlastnil. Později se Osmanem úspěšně podařilo převzít kontrolu nad hlavním městem Sana'á zpod nadvlády Zajdovců v roce 1547. Bylo to v době rozkvětu obchodu s kávou a Jemenu se mimořádně dařilo pod vlivem Osmanů. Město Al-Mokha na jihozápadním pobřeží Rudého moře se stalo světově známé právě kvůli produkci mimořádně kvalitní kávy a největším producentem kávy na světě v té době. Tento status si Jemen udržel následujících dvě stě let, dokud Brazílie a Indonésie nepřevzali status největších producentů kávy.
Zajdovcům se podařilo vyhnat Osmany ze Sana'á v roce 1636 a tím skončila jejich první dekáda okupace Jemenu. I když Jemen byl ze severu pod tlakem saúdského wahhábizmu, tak až v roce 1728 se podařilo zmenšit vliv Zajdovců sultánovi provincie Lahdž, když anektoval Aden. Každý, kdo měl v rukou Aden, měl také v rukou klíč od zemědělství, které bylo osvobozeno od daně. Oddělení Adenu od zbytku území se zajdovským vlivem odstartovalo proces vzniku dvou oddělených jemenských států ve dvacátém století.
Význam Adenu jako strategického místa se rovnal významu Gibraltaru nebo Konstantinopole (dnešní Istanbul). V roce 1839 se podařilo Britům získat kontrolu nad tímto mimořádně významným přístavním městem, které využívaly i jako strategické místo na cestě z Indie.
V roce 1905 se namalovala neviditelná čára mezi osmanskou Arábií a britskou Arábií a označila hranici území, které se později staly Severním a Jižním Jemenem.
Římané se neúspěšně pokusili o vpád do Jemenu v roce 24 našeho letopočtu, ovšem Jemen odolával vnějším silám až do roku 1507, kdy se Portugalcům podařilo si zabrat ostrov Sokotra, což bylo zároveň i počátkem evropského kolonialismu v Jemenu. Odpovědí na neúspěšný pokus o portugalský zábor významného a strategicky důležitého přístavního města Aden byl osmanský vpád v roce 1538, který si nakonec Aden v nejjižnější části Jemenu, přivlastnil. Později se Osmanem úspěšně podařilo převzít kontrolu nad hlavním městem Sana'á zpod nadvlády Zajdovců v roce 1547. Bylo to v době rozkvětu obchodu s kávou a Jemenu se mimořádně dařilo pod vlivem Osmanů. Město Al-Mokha na jihozápadním pobřeží Rudého moře se stalo světově známé právě kvůli produkci mimořádně kvalitní kávy a největším producentem kávy na světě v té době. Tento status si Jemen udržel následujících dvě stě let, dokud Brazílie a Indonésie nepřevzali status největších producentů kávy.
Zajdovcům se podařilo vyhnat Osmany ze Sana'á v roce 1636 a tím skončila jejich první dekáda okupace Jemenu. I když Jemen byl ze severu pod tlakem saúdského wahhábizmu, tak až v roce 1728 se podařilo zmenšit vliv Zajdovců sultánovi provincie Lahdž, když anektoval Aden. Každý, kdo měl v rukou Aden, měl také v rukou klíč od zemědělství, které bylo osvobozeno od daně. Oddělení Adenu od zbytku území se zajdovským vlivem odstartovalo proces vzniku dvou oddělených jemenských států ve dvacátém století.
Význam Adenu jako strategického místa se rovnal významu Gibraltaru nebo Konstantinopole (dnešní Istanbul). V roce 1839 se podařilo Britům získat kontrolu nad tímto mimořádně významným přístavním městem, které využívaly i jako strategické místo na cestě z Indie.
V roce 1905 se namalovala neviditelná čára mezi osmanskou Arábií a britskou Arábií a označila hranici území, které se později staly Severním a Jižním Jemenem.
Rok
předtím se vlády zajdovské dynastie chopil imám Jahjá bin Mohammed,
který se okamžitě stal vlivným a charismatickým lídrem, který sliboval
vyhnat Osmany. Po
letech krveprolévání přinesly příměří v roce 1911, které dovolovalo
Zajdovcům využívat určitý stupeň autonomie na severu, ale prakticky až
po skončení první světové války roku 1918, kdy se Osmané těsně před
definitivním rozpadem říše stáhli. To poskytlo imámu Jahjá možnost efektivní kontroly severní části Jemenu. Kvůli kmenovým bojům uplatňoval Jahjá politiku izolacionismu, která ponechávala zemi značně nerozvinutou. Jahjá byl zavražděn v roce 1948.
I když jeho syn a následovník imám Ahmad zaznamenal jistý progres, nevyrovnanost jeho vlády a úroveň středověku jeho země vytvořila živnou půdu pro myšlenky panarabizmu, jak ho prezentoval egyptský prezident Násir. Vývoj vedl k revoluci na severu a k smrti Ahmada v roce 1962. Podobně skončil jeho syn Mohammed Al-Badr, když armádní puč započal dlouhou občanskou válku, která skončila v roce 1969 založením Jemenské arabské republiky.
Abdurrahmán Jahjá al-Irjání vedl Severní Jemen do roku 1974. Připravil dohodu s Jižním Jemenem o sjednocení a nové ústavě. Po dalším puči v roce 1974 převzal kontrolu nad Severním Jemenem Ibrahím Al-Hamdi. Pod jeho vedením zaznamenal Severní Jemen mimořádný a rychlý progres a podařilo se mu sblížit s Jižním Jemenem tak, jak nikomu dlouho předtím. Ibrahím Al-Hamdi však byl zavražděn v roce 1977 za velmi zvláštních okolností. Od roku 1978 se na veřejné, politické a vojenské scéně výrazně prosazoval Alí Abdulláh Saleh a který si tak otevíral cestu k prezidentskému úřadu.
Britská nepřítomnost a uzavření Suezského průplavu vedla k ekonomickému poklesu v Adenu. Levicoví politici, kteří se podíleli na odchodu Britů, našli štědrou podporu v Sovětském bloku av Číně, která vedla ke zformování socialistické Lidově-demokratické republiky Jemen.
Hraniční spory, kmenové napětí a zavraždění několika prezidentů Jemenské arabské republiky (JAR) vedly k tomu, že v roce 1978 se prezidentem JAR stal Alí Abdulláh Saleh. Pod jeho pevnou rukou se Severní Jemen podařilo stabilizovat. Kolaps SSSR a Východního Německa oslabil Lidově-demokratickou republiku Jemen a donutil ji přehodnotit jeho politickou alianci a eventuálně sjednocení se Severním Jemenem v roce 1990. Nová ústava přisuzovala rovnost všem občanům a také demokratická práva a svobody, které dříve neexistovaly. Navzdory politickému sjednocení se Jemen opět ocitl v občanské válce roku 1994.
Prezidentem Jemenu byl až do roku 2012 Alí Abdulláh Saleh, který se snažil ho udržet jednotný, avšak jeho politika vedla k ekonomickému a společenskému schizmatu. Podobně jako většinu arabských zemí, tak i Jemen v roce 2011 zasáhlo Arabské jaro a po masivních demonstracích se Alí Abdulláh Saleh vzdal prezidentského úřadu ve prospěch svého tehdejšího viceprezidenta Abdurrabuba Mansúr Hádího dle dohody, která vznikla po vyjednávání Rady golfské kooperace (Gulf Cooperation Council - GCC ).
Místa zapsané ve světovém seznamu UNESCO:
Historic Town of Zabid (1993)
Old City of Sana’a (1986)
Old Walled City of Shibam (1982)
Socotra Archipelago (2008)
Místa přidané do předběžného seznamu:
Archeological site of Marib (2002)
Historic city of Saada (2002)
The Historic City of Thula (2002)
The Madrasa Amiriya of Rada (2002)
Jibla and its surroundings (2002)
Jabal Haraz (2002)
Jabal Bura (2002)
Balhaf/Burum coastal area (2002)
The Hawf Area (2002)
Sharma/Jethmun coastal area (2002)
Sdroje: Visitor’s Complete Guide to Yemen; Yemen (Bradt Travel Guide), http://whc.unesco.org/en/statesparties/YE/ atd.
I když jeho syn a následovník imám Ahmad zaznamenal jistý progres, nevyrovnanost jeho vlády a úroveň středověku jeho země vytvořila živnou půdu pro myšlenky panarabizmu, jak ho prezentoval egyptský prezident Násir. Vývoj vedl k revoluci na severu a k smrti Ahmada v roce 1962. Podobně skončil jeho syn Mohammed Al-Badr, když armádní puč započal dlouhou občanskou válku, která skončila v roce 1969 založením Jemenské arabské republiky.
Abdurrahmán Jahjá al-Irjání vedl Severní Jemen do roku 1974. Připravil dohodu s Jižním Jemenem o sjednocení a nové ústavě. Po dalším puči v roce 1974 převzal kontrolu nad Severním Jemenem Ibrahím Al-Hamdi. Pod jeho vedením zaznamenal Severní Jemen mimořádný a rychlý progres a podařilo se mu sblížit s Jižním Jemenem tak, jak nikomu dlouho předtím. Ibrahím Al-Hamdi však byl zavražděn v roce 1977 za velmi zvláštních okolností. Od roku 1978 se na veřejné, politické a vojenské scéně výrazně prosazoval Alí Abdulláh Saleh a který si tak otevíral cestu k prezidentskému úřadu.
Britská nepřítomnost a uzavření Suezského průplavu vedla k ekonomickému poklesu v Adenu. Levicoví politici, kteří se podíleli na odchodu Britů, našli štědrou podporu v Sovětském bloku av Číně, která vedla ke zformování socialistické Lidově-demokratické republiky Jemen.
Hraniční spory, kmenové napětí a zavraždění několika prezidentů Jemenské arabské republiky (JAR) vedly k tomu, že v roce 1978 se prezidentem JAR stal Alí Abdulláh Saleh. Pod jeho pevnou rukou se Severní Jemen podařilo stabilizovat. Kolaps SSSR a Východního Německa oslabil Lidově-demokratickou republiku Jemen a donutil ji přehodnotit jeho politickou alianci a eventuálně sjednocení se Severním Jemenem v roce 1990. Nová ústava přisuzovala rovnost všem občanům a také demokratická práva a svobody, které dříve neexistovaly. Navzdory politickému sjednocení se Jemen opět ocitl v občanské válce roku 1994.
Prezidentem Jemenu byl až do roku 2012 Alí Abdulláh Saleh, který se snažil ho udržet jednotný, avšak jeho politika vedla k ekonomickému a společenskému schizmatu. Podobně jako většinu arabských zemí, tak i Jemen v roce 2011 zasáhlo Arabské jaro a po masivních demonstracích se Alí Abdulláh Saleh vzdal prezidentského úřadu ve prospěch svého tehdejšího viceprezidenta Abdurrabuba Mansúr Hádího dle dohody, která vznikla po vyjednávání Rady golfské kooperace (Gulf Cooperation Council - GCC ).
Místa zapsané ve světovém seznamu UNESCO:
Historic Town of Zabid (1993)
Old City of Sana’a (1986)
Old Walled City of Shibam (1982)
Socotra Archipelago (2008)
Místa přidané do předběžného seznamu:
Archeological site of Marib (2002)
Historic city of Saada (2002)
The Historic City of Thula (2002)
The Madrasa Amiriya of Rada (2002)
Jibla and its surroundings (2002)
Jabal Haraz (2002)
Jabal Bura (2002)
Balhaf/Burum coastal area (2002)
The Hawf Area (2002)
Sharma/Jethmun coastal area (2002)
Sdroje: Visitor’s Complete Guide to Yemen; Yemen (Bradt Travel Guide), http://whc.unesco.org/en/statesparties/YE/ atd.
